Momentálně jsem v ložnici na posteli obklopena dvěma chlapama.
Mám moc ráda a hlavně jsem tak nějak vnitřně klidná a spokojená, když se k nim můžu přitulit a nebo je jen pozorovat, jak kouzelně spí.
Ale je teda pravda, že se moc nemůžu hýbat, mám žízen a chce se mi čůrat. Ale já to vydržím. Za pár klidných a tichých okamžiků mi tohle "utrpení" stojí. Je fajn vidět, když se probouzejí, už néé k mamince, ale jdou nejdřív k sobě. Teď se mrňousek naučil dávat pusinky. Je tedy pravda, že to jsou spíš mokré obtisky otevřené pusinky :). Ale první obtisk po probuzení patří bráchovi. A pak se k němu přitulí a nechá se odnést ke mě. Už z toho mají takový rituál. A v tom okmažiku cvak konec příměří a začíná řev a rachot. Oni totiž na sebe řvou jako šelmy a mají z toho děsnou radost. Jen nechci vědět, co na to říkají obyvatelé zdejší ulice a myslím, že asi ani nepomáhají zavřená okna.
Já už ani nedoufala, že by se mi povedlo jejich poobědový spánek takhle krásně zesinchronizovat. A už tomu bude týden, co takhle spolu fungujou, pokud zrovna nespí oba na mě, tak můžu tyto okamžiky i využit ku prospěchu né, sebe. To zas né, ale ku prospěchu naší domácnosti. Ta chudinka ted občas dost strádá, ani nevíte jak moc velebim vynálezy naší doby jako např. pračku se sušičkou. Je teda pravda, že z ní někdy vyndám oblečeni o velikost menší no, ale beze strát to holt někdy nejde.
I když, jak říká jedna blízká osoba ohledně každodenního úklidu: "komu to vadí, tobe? A zbytek ať si po...". Až kluci vyrostou, tak bude času na ůklid až, až... A Tohle už se nikdy opakovat nebude, kdežto prach na TV bude neustále ;).
Žádné komentáře:
Okomentovat