pondělí 23. června 2014

Jak to stíháš?

Včera se mě ptala kamarádka, jak to stíhám, že mám nalakované nehty :). Automaticky jsem odpověděla, že ani nevim. A dneska, když jsem ráno luxovala, tak jsem se musela v duchu smát sama sobě. Při uklízeni jsem našla pod sedačkou můj již týden pohřešovaný olejíček na nehty. A co myslíte?
Okamžitě jsem ho použila na všech deset nehtů, aniž bych vypla zvuk luxu a potom plynule pokračovala v uklízení. Takže asi takhle nějak stíhám péči.

Ale taky jsem zjistila, že nejsem jediná, kdo ten olejiček používá. Páni on se za mě vážně asi bude za pár let stydět :)). Pokud tohle bude někdy číst. Myslím můj syn. Ano, když jsem se otočila, tak Tomík olejoval své nehtíky. Jakmile mě spatřil, tak mi uštědřil pohled něco jako ve smyslu "no a, je na tom něco divného, že tak koukáš? No a tak jsem raději pokračovala v luxování.

Jinak Tomík je ohromný pomocník, děsně rád uklízí. Asi jsem ho poznamenala,  již v těhotenství, to jsem byla uklízecí maniak, škoda mluvit. Takže vzápětí, jak ukončil svojí manikůru, tak chtěl za mě luxoval. Ráda jsem přenechala, ale asi tak po dvou tempech, mi vážně povídá: maminko musím končit, neskutečně mě bolí záda, ani nevíš jaká je to dřina, ná pokračuj. No, tak jsem holt makala sama.

Stejně jsem za tyhle okamžiky moc štastná. Nedovedu přestavit, že bych byla bez nich.


Žádné komentáře:

Okomentovat