Pak si večer úplně vyřízená a hlavně docela smutná z celého dne, protože takový den, je podle mě zbytečně promrhaný, sednu a vše si celé znova a znova promítám, kde se stala chyba. Třeba jsem moc křičela, třeba jsem to neřekla dost jasně. Nevím...
Taky máte někdy takový pocit, že jste na to všechno sama a upřímě, že ani vlastní muž vás v tomhle dost nechápe. Protože většina chlapů nad tím jen mávne rukou a řekne, že řešíte prkotiny. Vždyť se podívej, jak je jinak báječnej kluk.
Ano, je. Ale.....
Kdyby mi někdo někdy řekl, že výchova dětí je ta nejtěžší věc na světa, tak nevim. Vlastně ano, vim. Určitě bych na nikoho nedala a šla do toho znovu, protože jsem si to moc přála. Cítit toho mrňouska, jak ve vás roste, jak vás kopne a reaguje na vaše dotyky, když si hladíte bříško. A potom ta úžasná věc jako je porod. Dobře zkusím to přeformulovat :). V životě jsem nezažila větší bolest, ale upřímně, která z vás si ve vteřině zrození vašeho drobečka na tu bolest ještě vzpoměla. A teď nemluvim o další hnusný věci jako je šití, to cítim do dnes. Obzvlášť když mi to zapoměli umrtvit.
Co tím vším vlastně chci říct? Že nechápu, kdy nastal ten okamžik, že z vašeho sladkýho drobečka je takový raubíř, ke kterému máte někdy tak moc daleko a přitom jste si byli v životě, tak blízko, jak jen si člověk může s člověkem být.
Samozřejmě vím, že tím, že jsem ho porodila, tak nemám přednostní vlastnické právo. Ale stejně bych chtěla reklamovat délku tulení a doby, kdy jsou na vás, tak krásně "závislé".
I když na druhou stranu musím uznat, že když zrovna můj raubíř neraubíří, tak doslava. Tak je fajn, že v něm mám super parťáka, který člověka, když chce, tak i vyslechne a poradí. Ano, já si nechám od svého 4letého syna poradit. Někdy to zkuste, pokud jste tak nikdy neudělali. A uvidíte, že nám mají naše děti hodně co dát. I když to občas chce spolknout rodičovskou pýchu :) a to není vždy jednoduché...
Po přečtení Vašich článků musím napsat jen to , že jsou psaný od srdce a berou za srdce . Jen tak dál díky
OdpovědětVymazat