Co mi život dal

Jsem štastná a vím, že se to moc nenosí, ale já opravdu jsem vděčná životu za moc věcí, které právě prožívám a vím, že pokud budou všichni zdraví, tak mi nic nechybí a mám vše, co jsem si kdy přála.

Hodně lidí a to hlavně z mého blízkého okolí mi vyčítá ohledně výchovy několik věci. Např. to, že naše děti dost často tráví noce v naší ložnici. Ano, já vím neni to zdravé, nejsem důsledná ve výchově atd.... Ale...

Copak dokážete říct té malé bytosti, která za vámi příde a řekne:maminko prosíííím, já chci k vám protože vás mám moc rád a je mi u vás hezky, tak dokážete mu říct NE. No, možná ano, ale my opravdu NE.

I když je fakt, že ráno remcám a bolí mě celý člověk. To by jste nevěřili jak moc ta malá potvůrka cestuje a ráno si připadám jako po opici, protože ukotvuju celou noc. Cože? No, ukotvuju. Jednu nohu mám na zemi a tu druhou na posteli :).Ale víte, co? Dneska jsem štastná na druhou, protože už i ta 10ti měsíční potvůrka k nám chodí kolem páté hodiny ranní.

Víte, můj manžel je perfektní táta pro naše děti. A opravdu to tak cítím. Na chlapa dokázal vydržet dva porody. A to mi věřte, fakt nebyly moc jednoduchý a ani rychlý. A nejen, že tam byl celou dobu a úplně u všeho a když myslím u všeho, tak vážně u všeho. Ale dokázal ty naše kluky krásně přivítat na světě a od první vteřiny jejich života o ně pěčoval. A v prvních okamžicích to dokázal líp než, já. To musím upřímně přiznat.

Je mnoho věcí, u kterých křičím a říkám, jak jsem neštastná a co všechno mi chybí... Ale opravdu mi něco chybí...?? NE! Nedávno jsem pochopila, jak moc jsem díky našim dětěm vyzrála a hlavně dospěla. Žádná číslovka z vás neudělá dospělého člověka. Opravdu ne, aspoň já to tak mám.

Miluju život jaký mám a to hlavně díky tobě, ale zárověň je člověk plný strachu, právě o to, co miluje..

Jsem moc ráda, že mi vás život dal T a J a T